Bohémska kolonáda: Aký je rozdiel medzi Dubčekom a Gorbačovom?

Iba na Pravda.sk nájdete ukážky z pripravovaného románu Rasťa Piška Bohémska kolonáda o umeleckej komunite v rokoch 1989-1990. Prečítajte si šiestu z nich.

01.09.2011 22:06
debata

Ahoj, Cyrile,
San Francisco, CA
19. 8. 89

dnes jsem dostal Tvůj dopis a protože mám právě volno, odpovídám okamžitě.

Včera jsem absolvoval další zkoušky. Pakliže jsem to udělal (to se dozvím tak za dva měsíce), mohl bych začít v USA pracovat (konečně) jako lékař, což mi, myslím, jde ze všeho nejlépe.

Chtěli jsme, aby nás v tomto roce navštívili rodiče (jen tak pro zajímavost letenka Praha – S.F. a zpět stojí okolo 700 U.S. dolarů, na co musí za současných podmínek pracovat Zuzana 7 nebo já 10 dní). Přestože matka by povolení od úřadů dostala, asi nebude moci letět, protože její šéf v práci ji odmítl cestu povolit.

Co se týče úřadů a šéfů, kteří rozhodují o tom, kam člověk může a kam nemůže jet, jsou asi stejně pitomí na celém světě. Když sme byli v Rakousku, tak jsme se kromě U.S.A. přihlásili ještě do Kanady (abychom to měli tutové a nedejbože nemuseli v Evropě zůstat). Ta Kanada nás ale stejně nepřijala (nijak mě to nemrzí), a to z důvodů, které popíšu.

Takové přijetí spočívá v rozhovoru s konzulem velvyslanectví a s pracovníkem nějaké instituce, na kterou musí všichni občané všech zemí světa platit daně a která je má za to chránit. Konzul nás přijal a až dosud bylo vše v pořádku. Potom jsem šel k tomu „kontrášovi“, či co to bylo. Vypadal jako major Racek (to je zvláštní, jak jsou si tihle lidé podobní). Když zjistil, že umím anglicky, znejistěl a poté, co jsem mu řekl, kde jsem prožil jeden rok svého života, tak nabyl přesvědčení, že jsem špión a basta. Snažil jsem se mu vysvětlit, že jsem sice byl velitelem ošetřovny, velel jedné sanitce, ale že mám odpor ke zbraním a v životě jsem nevystřelil nic jiného než vlastní větry, a že mou zbraní na vojně byla stříkačka s penicilinem a štětička na odběry stolice z konečníku. Žádné tajemství jsem mu nevyzradil, protože jsem žádné neznal. Krom toho když mě Čípek vozil po rotách na ty výtěry z konečníků hrdinných ochránců hranice, já jsem spal jako dudek zmožený celonočním učením angličtiny na izolátoru ošetřovny.

Ale kdepak! Jakmile kontráš dostane podezření, už ho to nepustí. Dával mi různé chytáky jako například: „Kde vás naučili tak dobře anglicky?“ Řekl jsem mu, že jsem se to naučil sám ve škole. Zeptal se „Na jaké škole?“ Na mou odpověď, že na lékařské fakultě, trochu posmutněl, ale evidentně si myslil své. No, nakonec to dopadlo tak, že nás do Kanady nevzali a mě to jenom potvrdilo, že svět je bláznivý. Udělal jsem zkušenost, že čím menší země (podle počtu obyvatel) a čím menší armáda – tím více ostražitá. Na americké ambasádě se mě pracovník FBI zeptal všeho všudy jen na dvě věci:

„Jaké je vaše povolání?“ a potom: „Co jste dělal na vojně?“

Odpověděl jsem, že léčil lidi a on mi řekl: „That´s fine. I wish you good luck in America.“

To bylo moje celé setkání se službou FBI či CIA, nebo co to bylo.

V Americe si vůbec na utajení vojenských objektů nepotrpí. Uprostřed S.F. se nachází velká kasárna Presidio. Vede tudy dálnice a okolo kasáren není ani plot. Místo „buzeráku“ tam mají anglický trávník a protože je to tam hezké, čisté a bezpečné, je Presidio oblíbeným místem procházek penzistů a maminek s dětmi. Bydlíme na hoře Twin Peak a máme hezký výhled na celou zátoku. Taky na Angel Island, což je veliká námořní základna Navy. Právě tam kotví bitevní loď Missoury s jadernými střelami na palubě. Vždy v neděli je Missoury, jakož i celá základna, otevřena veřejnosti. Amerika se prostě o svou bezpečnost nebojí a zřejmě na to má své důvody.
Nějak jsem se rozkecal a tak budu pro dnešek končit. Kdyby to šlo a poslals mi něco z toho, co děláš a píšeš, budu mít moc velkou radost. Pokud to ovšem jde a nebudeš mít kvůli tomu komplikace. To musíš zvážit sám.

Na závěr ještě vtip z New York Times z minulého týdne:
„Jaký je rozdíl mezi Dubčekem a Gorbačovem?“
" ???„
"Žádný, ale Gorbačov to ještě neví!“

Budu se těšit, že brzo napíšeš. Ahoj!
Miloš

Rasťo Piško - Bohémska kolonáda

Hrdinami románu je generácia tridsiatnikov, ktorá sa v roku 1989 ocitla na rázcestí. Stratili mladícke ideály, založili si rodiny, začali budovať kariéru. A odrazu prišla zmena… Román sa odohráva v malom slovenskom meste, v rokoch 1989 až 1990. Nie všetci v nových časoch obstoja. Nie všetky ideály novej spoločnosti sa ukážu správne. A naopak – priateľstvo, láska a spolupatričnosť sú hodnoty, ktoré prekonajú akýkoľvek politický systém. Autor debutoval románom Hačava (2010), s ktorým získal na festivale Kremnické gagy Zlatého gunára v kategórii literárne diela.

Knihu Bohémska kolonáda vydá 13. septembra Ikar

Rasťo Piško - Bohémska kolonáda
Rasťo Piško - Bohémska kolonáda. Autor: Ikar
debata chyba
Čítajte Pravdu bez reklamy

Svižnejší web a články bez rušenia. Žiadne reklamy iba za 1,50 € mesačne.

Pravda bez reklamy