Hmla predo mnou, hmla za mnou. Okrem iného hororové schôdze vlastníkov bytov a nebytových priestorov. Vždy je prítomný chytrák, egoista, klamár, nevedomec, neplatič, hlúpy obetavec, alibista, mlčoch. Po hodinách urážok, klamania, tárania vyjde človek do teplého novembra s údivom, že ešte trvá zázrak európskeho mieru. Potom sa ukáže, že obavy nie sú celkom márne: slovenský chlap zastrelil kvôli peniazom spoločníkov, iný zase Číňanov. Ešteže Čína kašle na svojich občanov aj v zahraničí a neopičí sa po Araboch. Zatiaľ.
Ide človek domov starým mestom. Ulica k domovu je prepchatá jačiacimi ženskými. Na britského veľvyslanca sa kvôli britskému sociálnemu systému jačí bezpečne. Naivný blbec sa pýta, prečo nejačia aj pred úradom našej vlády proti nášmu sociálnemu systému, ktorý nechá zomrieť týrané deti, ba ich nechať v kasni aj tri roky, systému nechýbajú. Jačiaca striga sa zaženie dáždnikom.
Cesta domov síce nemožná, naspäť sa ísť musí, ale okolo antikvariátu. Vo výklade, aké šťastie, tri brožované knihy Hovory s T. G. M. V jednej prezident Masaryk vraví spisovateľovi Čapkovi v roku 1935: „Reformovat školu to znamená reformovat i život nás dospělých. My jsme půda, na které rostou nové generace. Záleží na nás, budou-li lepší nebo šťastnější. Jak řekl saský minister o návrzích k výchově dětí, že mu výchova dětí starost nedělá, jen výchova dospělých. A zase a stále ta otázka peněz. Říká se, že dobrá škola ušetří peníze za kriminál, špitál a chudobinec. Dobrá výchova a dobré učení má být co nejindividuálnější; v tom děláme u nás radu pokusů, ale já bych dělal ještě víc – ale právě individualisace školy vyžaduje – těch peněz!" „Sociální otázka je zvlášť otázkou výchovy.“
Nevedno, aký štát sme k dnešnému dňu, starý či mladý, lebo je to vždy podľa politickej potreby, ale namiesto masarykovského „dělat víc“ v každom prípade robíme pre vzdelanie stále „míň“. No… aby ma niekto nechytal za slovíčka, nielen pre vzdelanie.
Opantal ma smútok a skepsa. Uvarila som si kakao k novej knižočke Tomáša Janovica s ohnivkami – aforizmami k reťazi blbých dní. Na tretej strane som sa usmiala. Na piatej som sa zachichúňala nahlas. Opustená Gemma na druhom poschodí začala srdcervúco zavýjať do svetlíka. Vyliezla som na rebrík, zavolala na psa: „Neziap, čítam, preto sa smejem, počúvaj, prečítam ti,“ a obe sme prestali skučať.
